.=
Jeli jsme v osmičlenné skupince týmu Silvini Madshus (Pazderský, Svoboda, Parmič, Lanková, Endršt, Kocian, Voldřich a Jelínek).

.=
Den před závodem jsme trochu potrénovali na tratích a hlavně si šli zkusit několik sjezdů. Odpoledne jsme si vyzvedli čísla a sledovali sprinty na bruslařských lyžích. V životě jsem neviděl takhle rychle někoho jet na lyžích (50-60 km/h), a to na rovině, bylo to až úsměvné.

[* https://farm2.staticflickr.com/1767/29155606318_ec1ea7e947.jpg *]

.=
Druhý den se na start postavila elita ve hvězdném obsazení, která odstartovala v 8.30, zbytek závodníků o půl hodiny později. Elita vyfasovala jednotné lyže s nejpomalejšíma kolečkama č.3. Všichno ostatní mohli jet s jakýmikoliv lyžemi a kolečky, to nikdo neřešil. V Itálii se nejvíc jezdí na tvrdých kolečkách, které jedou podstatně rychleji než naše č. 2, takže jim člověk mohl ujíždět jen v kopci, ale těch tu moc nebylo.

[* https://farm1.staticflickr.com/845/28158720277_3da9b3146a.jpg *]

.=
Vyrazili jsme stále mírně do kopce na Predazzo po hlavní silnici, která byla všude uzavřena kvůli provozu. Po pěti km otáčíme údolím zpět mírně z kopce a tady mi definitivně začíná kolega Pavel odjíždět („na kila“). Od 10. km začíná pršet a teplota v Moeně poklesne dokonce až na 3 stupně. Projíždím první održkový zatočený sjezd pod viadukt (pro mne na hranici pádu) v 36 km/h a myslím, že nejsem jediný. Pole se už tak roztrhalo, že většinou jedu sám a snažím se nevnímat déšť.

.=
Kvalita asfaltek je místy strašná, ale není z čeho vybírat. Stoupání do Castella se jede pěkně, ale po pár km následuje vložený úsek z dlažebních kostek a po těch se může jenom jít. Nemůžu se nějak přinutit víc do tempa, jedu nějak pomalu a silnice s hrubším povrchem tomu jen nahrává, protože to na ní nejede ani z mírného kopce a navíc se ozývá bolavé rameno. Velké obezřetnosti je též třeba při přejezdu dřevěných mostíků, kde to klouže jako prase a musí se to opatrně přejít bez pomoci hůlek.

.=
Většina trati je na soupaž, ale v místech mírně nakloněných rovin, kde je vidět do dálky, to po hrubém asfaltu nejede, i když se usilovně píchá. Z dlouhé soupaže na krátkém výběhu na stadion ještě lehce uklouznu po kravinci, ale jinak lyže Sporten na mokru nesmekají a jedou dobře. Při druhém sjíždění održkového sjezdu mne trochu znervozňuje připravená sanitka, takže nevím, jestli mám už na ně mávat, ať nastartují, anebo si raději hledět svého rozevlátého sjezdu ve stylu „Krakonoš a lyžníci“.

.=
Konečně přichází skoro 4km závěrečné stoupání na sjezdovku Alpe Cermies. Hned od začátku velmi přísnému stoupání (do 20 % moc asi nechybí), kdesi nad sebou zahlédnu Pavla, jak si vykračuje „Šumavákem“ vzhůru. Já sice kopec celou dobu pomalu běžím (29 minut), jestli se to tak dá nazvat a jede se mi už teď dobře. I když se ale kolegovi přibližuju, z předchozích rovin mi ujel tak hodně, že by ten kopec musel být delší, abych mu byl na patách. Konečně cíl u lanovek a s ním i informace, že vyhrál Černousov a Justyna Kowalczyk. Já sice na opačném konci startovního pole než hvězdy, ale velmi spokojen. Škoda jen, že kolega Svoboda zlomil hůlku a Parma prošlápl lyži.

.=
Závod byl moc pěkný, všem se nám líbil a velké poděkování patří našemu náčelníkovi Markovi Pazderskému, který to tak narychlo zorganizoval.

[* https://farm2.staticflickr.com/1782/28158711227_26dee5920f.jpg *]

.=
Pozn. red.: Letos 18. sprna se pojede druhý ročník tohoto závodu, více na webových stránkách:

http://www.worldclassictour.com/events/fiemme-rollerski-cup/