Byl to závod pro opravdové tvrďáky, protože se odehrával za větru a hustého sněžení (napadlo okolo 15 cm sněhu) na tradičně už tak jak tak velmi eliminační trati, kde každý úsek sestával ze tří okruhů délky 3300 m. Do závodu vyrazilo jen 15 štafet, přičemž ty nejslabší měly naprostou jistotu, že úspěchem bude nebýt předjet o kolo. Od úplného začátku ukazovali svou dominanci Rusové, pro něž jediná zápletka spočívala v tom, v jakém pořadí koho nechají za sebou a o kolik. Už na km 4,3 **Alexej Červotkin** vedl o 12.6 s před Němcem **Janoschem Bruggerem** a na první předávce z toho byl před Němci náskok již 23.5 s a 24.1 s před Italy. **Adam Fellner** předával **Michalu Novákovi** jako desátý s mankem 1:34.1, ale bezprostředně po Švédech a před Finy. Ano, Finové na první předávce byli 11. s mankem 1:47.5.

Na druhém úseku do toho neskutečně kopnuli mistr klasik **Iivo Niskanen** a Švéd **William Poromaa**, kteří vytáhli své štafety zpět nikoli jen do boje o čelo, nýbrž přímo do boje o stříbro. Na druhé předávce totiž za o minutu odjetým Ruskem byli současně Norové a Švédi a 10 s za nimi Finové a Francouzi.

Na třetím úseku se naplnil osud Estonců, kteří byli lapeni. Tento úsek výrazně nesedl i Finovi **Perttu Hyvärinenovi**, který neuvisel ty, s nimiž úsek začínal, tedy Švéda **Jense Burmana**, Nora **Hanse Christera Holunda**, Francouze **Clémenta Parisseho** a Němce **Floriana Notze** a již v polovině úseku na ně ztrácel minutu. Do konce svého úseku jen minutovou ztrátu „udržel“ jen na Němce, ostatní mu ujeli o další více než minutu a to byl konec finských šancí na slušný výsledek. Naopak fyzicky skvěle na tom byl Holund, který odtáhl prakticky celý úsek na špici sám, nikdo mu nestřídal, Holund to nicméně přešel se stoickým klidem Vikinga, vzal to jako fakt a dál fungoval jako razicí štít.

Do posledního úseku za uniklým **Sergejem Usťugovem** vybíhali se ztátou 45-49 s Nor **Johannes Høsflot Klæbo**, Švéd **Johan Häggström** a Francouz **Maurice Manificat**. Náš **Petr Knop** předával **Janu Pechouškovi** se ztrátou 5.43.6 na 10. místě.

Poslední úsek rozhodlo několik faktorů: Usťugov neumdlévajícím strojovým tempem udržoval zhruba minutový náskok a za ním jedoucí (a ostatním dočasně pláchnoucí) Klæbo záhy pochopil, že nemá cenu se ždímat ve snaze ho pravděpodobně marně nahánět. Tím spíše když se utvrdil v tom, že Manificatovi naprosto výrazně nejedou lyže. Přesto na nich Manificat dokázal ujet Häggströmovi (nejslabšímu článku švédské štafety, kterého setřásl na 35. km), ale už ne Klæbovi. Posledních 5 km bylo ve znamení hrdinského ale sisyfovského boje Manificata, který na nejedoucích lyžích dřel jako Bulhar ve snaze ujet Klæbovi alespoň ve stoupáních, ten ho ale vždy už na prvních pár metrech klesání bez problémů předjel. Všichni závodníci dojeli do cíle bez dramatického finiše, protože rozestupy mezi nimi byly obrovské.

Na posledním úseku byli lapeni Slovinci a Číňani a jelikož se přes Pechouška dostaly USA i Kanada, skončili jsme dvanáctí, tedy sice poslední, ale o kolo nepředjetí, což v podmínkách závodu považuji za úspěch.

Tento závod určitě bude vzpomínán jako jeden z nejtvrdších, protože se odehrál, (alespoň podle televizního experta Jirky Magála) na trati s největším převýšením za posledních sedm olympiád. Pevně doufám, že budoucnost neukáže u nikoho nějakou čertovinu, výkon Rusů byl opravdu spektakulární a neuvěřitelně kompaktní, vyhráli stylem start-cíl a vyjma prvních 16 km měli náskok 40 s a vyšší a závod si mistrovsky pohlídali.

**C’est magnifique, monsieur Manificat!**

Snad ještě pozoruhodnějším fenoménem je francouzský hrdina Maurice Manificat: je totiž specialistou na těžbu bronzu ze štafet. Kdyby byl na Mauricově první olympiádě ve Vancouveru 2010 jeho kolega, finišman Emmanuel Jonier, neprohrál (pro nás naštěstí) svůj finiš s Martinem Koukalem, mohl mít Maurice (který běžel třetí úsek) bronz již tehdy. Vyšlo mu to už na následující olympiádě v Soči 2014, kde běžel na druhém úseku. Vyšlo to i v Pchjongčchangu 2018, kde opět běžel druhý úsek. A vyšlo to i nyní, kde si po výše popsaném marném boji o stříbro pro ten statisticky vzato téměř jistý bronz dojel do cíle osobně jako finišman.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51883836063_4aae2f8d66.jpg *]

*Recept na úspěch francouzských štafet? Méně baget? Liberté, égalité, fraternité. Allez France!!! Foto: Facebookový profil M.M.*

Vtipné mi přijde, že ta pozoruhodná Mauricova statistika neplatí jen na olympiádách, ale i na MS. Zkrátka, když se Maurice někde postaví do štafety, je z toho pokaždé (až na jeden jediný případ, kdy byla Francie 11.) umístění do 10. místa, ale co je hlavní, v 60 procentech případů (v šesti závodech z deseti) je z toho bronz. Hádejte, jaké medaile má Maurice kromě těchto 6 bronzů ze štafety: ano, bronz, z Pchjongčchangu 2018 za sprint dvojic. Je to prostě držák jakkoli početného týmu. Sám totiž má už „jen“ jedno stříbro z individuální patnáctky na MS 2015 ve Falunu. Nevím, jaké plány má nyní 35letý Maurice ohledně svého dalšího směřování, ale pokud na příští olympiádě v Miláně/Cortině nastoupí do štafety, s pravděpodobností hraničící s jistotou (75%) z toho bude bronz.

**Výsledky štafeta mužů 4×10 km**
**1. ROC** (Alexej Červotkin, Alexander Bolšunov, Denis Spicov, Sergej Usťugov) 1:54.50.7
**2. Norsko** (Emil Iversen, Paal Goldberg, Hanse Christer Holund, Johannes Høsflot Klæbo) +1:07.2
**3. Francie** (Richard Jouve, Hugo Lapalus, Clément Parisse, Maurice Manificat) +1:16.4
…
**12. Česko** (Adam Fellner, Michal Novák, Petr Knop, Jan Pechoušek) +10:07.1