Soutěž nejodolnějších evropských cyklistů skrz patnáctku států měl parametry rozum neberoucí. Frontman týmu UPRT /Ultra Paka Racing Tým/ dal pozoruhodnou porci kiláků s neuvěřitelným převýšením, podle propozic 80000 výškových metrů (nejnižší bod 211 metrů pod hladinou moře – tunel do Dánska – přes nejvyšší evropský průsmyk Col d´Iseren v Alpách, nadmořská výška 2764 m). Startoval 20. června v houfu náramně bojujících soupeřů, kteří na nejrychlejšího Čecha v cíli ztratili propastných 500 km. Danda je přebušil, často na totální hraně organismu, zabijáckou únavu překonala příprava a morál. Sám dodává, že převýšení bylo dle odhadu ještě o 10000 metrů bohatší, odhad potvrdí po analýze GPS. Danda si North Cap-Tarifa bike race protrpěl s fortelem matadora podobných prásků během 24 dnů a 22 hodin. Což je důkladná rubačka pro cyklistu neposedné krve, vraťme se jen ke stovkám výjezdů!!

Závodilo se bez podpory /žádné doprovodné vozidlo, absence mechanika, zdravotníka…/. Veškeré maléry, průšvihy, defekty, hygienu, spánek, pitný režim, stravu – vše si musel cyklista zajistit sólo podle svého uvážení a nápadů v situacích mnohdy neřešitelných. Propriety všeliké, dovedně poskládané do řádky brašen, vážily do kupy 13 kg. K tomu sedmikilová silnička /silniční velociped/ na bezdušových gumách 28, nahuštěných 6 At a valilo se. Danda chvílemi do mobilních skečí brumlal s náturou tvrďáka: „…á, zase šotolina, to bude rubačka, spíš by bodnul bike…“
Těch vlastností, o nichž nezasvěcenec pohříchu neví nic, musí ultrabicyklista mít nebývalý dostatek. Když jsme v Jeronýmově ulici pod sídlištěm v Pace s mistrem Polmanem probírali drébuch závodu, zpovídal se vítěz transevropské soutěže s tlumeností připomínající sanatorium /probudil jsem ho z únavového šlofíka/.

„Povídej, když trávíš stovky hodin v sedle a bušíš do pedálů, co dělá hlava, vždyť krev koluje nejvíc v pracujících svalech“, zaklínal se jezdec, že s city se nepáře, leč pro časy trpké /únava, monotónní profil, neměnící se tempo/ musí se naučit pracovat racionálně, když čeká změny. Tedy hlídat průjezdy křižovatek /přednost/, slevit z rychlosti, probrat varianty a rozhodovat v duchu čtyřikrát měř a jednou řež. Střemhlavé řešení se hrubě nevyplácí, signály dovnitř a ven jsou pomalejší, poněvadž kyslík holt sytí aktivní svalstvo.

Ultracyklista, vlastně i etapový závodník, jezdí tempově vytrvalostní štreky s jiným typem dýchání, tudíž Danda se naučil a osvojil si dýchání abdominální – do břicha, kombinované s dýcháním kosterním. Je to efektivnější, účinnější, ale za pár kilásků se tomu nenaučíš.

Osobní rozhodnutí, proč vlétnout do popisované ultrapakárny /Polmanův oblíbený výraz/, jde na účet etapového extramaratónu Sibiří, ten má délku kolem 9000 km. Ten se dva roky nejel /pandemie/, letošní účast zhatila agrese. Proto šup na sever a pak dolů na Gibraltar.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52327921657_a17b5301d3_z.jpg *]

Dalším neopomenutelným důvodem byla typická Dandova ochota náruživě podpořit ze sbírky při realizované soutěži Evropou vytipované osůbky. Výtěžek /ke dnešku už přes 500000 Kč/ je určen dvěma dítkám z Jičína a Rumburska /úhrada nehrazených operativních zákroků, které je vrátí do života/ a partě hendikepovaných sportsmenům z Paky – SPORTEM PROTI BARIÉRÁM:

V přípravě, bez níž by boj Evropou nebyl myslitelný, Nasazuje D. Polman osvědčené: intenzitu ladí od dubna úterními časovkami, středečními podniky na horských kolech, o víkendech silničními závody. K tomu individuální jízdy /1 – hodiny/, kdy délku tréninku, velikost zátěže, profil – řeší podle pocitů. Poslouchá své tělo. Čili stanoví dózáž, zvýší ji nebo i vypustí zatížení. K tomu v přípravě nezbytný strečink, namixovaný z rad 3 významných fyzioterapeutů a vlastních zkušeností. Protahuje každodenně. Tvůrčí nespokojenost cyklistova v rámci budování kvalitní formy ústí do obecné i speciální přípravy zařazováním cvičení stability, vnitřní hluboké rovnováhy a vybraných kompenzačních sestav.

Dojmů z líté řeže po Evropě sešlo se habaděj. Líbivých, méně líbivých, ba i černočerných. K trampotám počítá trpitel v sedle kola najmě jízdu přes fádní, nekonečné roviny ve Finsku a v Polsku, kde šlapeš ve stabilním posezu, nejdeš ze sedla, k tomu násobené otřesy na šotolinovém podkladu – tak tenhle neřád vyvolá otřesy a třeskutě, s negativní rozkoší trápí zápěstí. Odbloknout psychicky následky mnohahodinového chvění až drnčení, to fakt zavání touhou jít pěšky a kolo tlačit; což je nedobrodružné! Svízele přestát znamená uchlácholit bolest, zpravidla přešaltrovat do nižšího prahu čití. Po třech čtvrtinách závodu pech: sjezd, v dohledu zatáčka, poté viditelný protisvah. „Rozbalil jsem to a vlítnul do toho jak bacil do lékárny. Jenže bylo to proti slunci, zatáčka ve stínu a už nešlo zareagovat na závěj písku, nahromaděného na silnici po předešlém lijáku. Pád, snad ve čtyřicítce, do pankejtu a následky nevyhnutelně škodlivé. Na levé hýždi, ještě klika, že na straně, tržná, dost hluboká rána silně krvácející, hrana ruky s visící, strženou kůží…“ Zbylo jediné, sjet z trasy a alou k městské felčarce. Rána zela, v tomto stavu šít nešlo. Provizorní mřížka na stříbrnou mast, ovázat a nazdar – zpět do závodu. Přidala se i technická komplikace – jedna strana řídítek zdevastovaná, následné posunutí páky brzdy a řazení dopředu. Držet potom řídítka jednou rukou, tudíž 2 dny klení. Vtom příkaz od direktora závodu, že jedeš na nezpůsobilém kole a befel odborné opravy v servisu.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52328876711_a9d51fff4e.jpg *]

(Jednou z nějvětších komplikací byl pád a tržná rána na levé noze)

Brunátná síla mysli, vděčím jí z natrénovaného, vycvičeného morálu a zahájeno jest čilé pátrání po servisákovi, majícímu zkušenosti a zařízení k opravě nefunkční elektroniky a hydraulickému tunelu bovdenů.

Zafungovala osudová náhoda, šlapaje a rozhlížeje se – ha, tady stojí dodávka s reklamou bývalého silničního cyklistického závodníka. Byl to Španěl a šikula, oprava v jeho servisu se povedla a z bezmoci najednou načíhlo jasné světlo. Určitě ten emeritní závoďák pukal pýchou, že ze šlamastyky vytáhnul lídra závodu. To se událo v místech, kde měl Danda náskok kolem 500 kiláků na druhého Fina v pořadí a do cíle chyběla snad tisícovka kilometrů.

Nelibost nemalou cítil novopacký šampión jaksi periferně od soupeřů hned při startu. Zčista jasna se na Nordkappu objevil přítel s obytňákem, a že bude z povzdáli pořizovat momentky. To organizátor povolil s podmínkou, že bude fotit i soupeře. To se dalo zkraje závodu, kdy rozestupy cyklistů nebyly dramatické. Ale Dandovi to jelo, měl nohy, jak říkají odborníci a diference rostla, košatěla. Pendlovat tak mezi vedoucím a zbytkem pole bylo obtížné, pak už nemožné, nereálné.

Popsané peripetie se točily samosebou výrazně kolem psychična. Naštěstí tato vypěstovaná schopnost regulovat psychiku podržela Polmana i v tomto ultramaratonu, dosud nejtěžšího v kariéře.

Fyzička, kondice, až na jednu výjimku držela. Jak k té výjimce došlo, vypráví sportovník hořce: „Nepěkně jsem doplatil, zhruba na šestitisícím kilometru, na chybný kalkul. Plánuji v duchu konec etapy a odpočinek – odhaduji jej na 2. hodinu ranní. Platím on line hotel se snídaní /80 eur/. Ale přikradlo se zpoždění: tři sedla, která jsem nečekal, šichta v šotolině, protivítr v údolích. Šlapu a vleču se na konci sil, fakt to byla totální hrana. Dvakrát jsem si z únavy ustlal při jízdě. Do hotelu jsem se dosmýkal v pět ráno, takže hodina spánku, snídaně a marš na trasu. Tak jsem vyrobil zbytečným riskem taktickou chybu chyb. Pročež jsem si mnohonásobně, nahlas, sám se sebou, vše od plic vyříkal. Za jízdy.“

[* https://live.staticflickr.com/65535/52329177629_1cc384a37f.jpg *]

(Extrémní jízda vedla i přes naši republiku. Daniel má obrovskou fanouškovskou základnu, která ho podporuje na dálku, ale někdy i reálně)

A blíží se finále, do cíle nějakých 300 km, ale na nich snad 10000 m výškových metrů. Flastr!

A naopak, nirvány se Danda taktéž nalokal. Jiskrně velebí jednak brutální velikost kontinentu a úžasnou krásu, vychutnává si východy slunce, pohádka pohádek. A navíc – třeba Estonsko příroda a architektura TOP, jako ve Finsku. Navíc Estonci milá, přátelská srdečná cháska na rozdíl od netečně chladných Finů. Uchvátilo ho překvapivě i často proklamované krásy krajiny francouzské, ale příroda, kopce, kaňony, památky – nádhera neočekávaná.

Postřehy z prožité, těžce zkoušené tělesnosti, překvapivě řazené spíš k remíze, třeba bivaky pod širákem, hygiena ob den sfouknutá v hotelech. Pro neznalé je tutovým překvápkem čištění chrupu nekompromisně 3 x denně. Důvodem je prevence vzniku aft z dotírajícího prachu a vdechovaných nečistot pořád, furt a neustále. Pomocníkem vychváleným je vrchlabská /Ondrova/ mast na otlačený, bolavý, opruzený rozkrok.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52329127268_8481f88843.jpg *]

(Daniel Polman komentoval závod na sociálních sítích: „Tak tohle byla jízda! Sice ne 7400 km dlouhá, ale jednoznačně jedna z nejhezčích v mém životě! Děkuju fanoušci, děkuju Paka!!!“// Foto: Radek Hlubuček)

Budoucí plány se teď obtížně klasifikují. Výhled je takový, že výzvy přijme zpovídaný cyklista tehdy, dokud ho vytrvalostní cyklistika bude bavit.

Celkově druhý borec v klání, finský reprezentant, dostal naloženo přes 500 km, v přepočtu 3denní ztráta. Ředitel a autor projektu N.C. – Tarifa, Švýcar Andi Buchs, bývalý cyklista, předvedl třetí den po finiši Dandy Polmana FAUL PLAY!! Českého jezdce zařadil mezi neklasifikované závodníky, důvody byly mimo rámec pravidel a dohod. Projevil bezpříkladnou nesoudnost, nekorektnost a ješitnost. On se stal poraženým a Daniel Polman z Nové Paky vítězem. Bravo Dando!!!