Pořadatelský tým skvěle upravil tratě mezi Beneckem, Herlíkovicemi a Přední Labskou, místo startu a cíle bylo na standardních běžeckých tratích pod hotelem Žalý. I přes omezení dané nevelkým volným prostorem, navíc ve svahu, bylo zázemí startu a cíle, spolu se stánky sponzorů, závodní kanceláří a občerstvením pro doběhnuvší závodníky výborně připraveno. Navíc semknutím veškerého dění na omezenou plochu tak závody získaly takřka vřelou a domáckou atmosféru. Z pohledu závodníků tento znamenal jediné – jistotu opravdu pořádných stoupání.

**Sobotní závod** volnou technikou na 25 km proběhl v typickém zimním počasí, teplota těsně pod bodem mrazu a vytrvalé drobné sněžení. Vzhledem k tomu, že sněžilo i v pátek, panovaly na startu obavy, jak moc bude trať měkká a jak moc se bude bořit. Strach naštěstí nebyl na místě, pořadatelé věnovali úpravě trati maximální úsilí a dokázali ji připravit opravdu výborně. Hromadný start cca. 150 závodníků důkladně prověřil propustnost některých pasáží před nedělním hlavním závodem, obzvláště v prvním stoupání po startu docházelo k drobným tlačenicím, to ale k podobným akcím patří. Navíc místo, které pro pohyb do kopce potřebuje jeden bruslící závodník, hravě při hlavním závodě vyplní tři klasici. Trať závodu byla shodná s nedělní 50-tkou, jen se jelo pouze jedno kolo.

**Neděle 25.1.2009** – den hlavního závodu Jilemnické 50 seriálu Patria Direct Ski Tour 2009 se od rána vyvíjel velmi optimisticky. Téměř jasná obloha, teplota kolem -50C, přemrzlý sníh, takřka idyla. Ale tak jednoduché to nebylo. Už jen pohled na mapu tratě těm, kteří znají zdejší reálie, sliboval silný sportovní zážitek.
Závod na 2 kola s poměrně velkým převýšením, přístroj GPS v závěru ukázal 2 352 nastoupaných metrů (což je mimochodem 2x tolik co na Jizerské 50), prověřil u všech závodníků dokonale nejen jejich fyzickou, ale v závěrečných fázích závodu i psychickou odolnost. S rostoucím počtem kilometrů v nohou totiž nejen ubývalo sil, ale vlivem oteplení lehce ztrácely svou funkci i v mrazivém ránu namazané vosky. Úseky, kam přímo svítilo slunce bylo nutné, ať měly jakýkoliv sklon, zdolávat soupaž, a to ve chvílích, kdy již sil nebylo nazbyt. Ještě že na trati, jejíž tvar z ptačí perspektivy připomínal číslici 8, byla v klíčovém uzlovém bodě umístěna bohatě zásobená občerstvovací stanice. Po každých cca. 10-ti kilometrech bylo tak možné doplnit vše potřebné co tělo potřebuje ke zdolání podobné taškařice. Jako třešnička na dortu pak působil závěrečný výstup do prostoru startu a cíle, který byl mimochodem jedním z nejvýše položených bodů na trati. V cíli pak na závodníky čekalo kvalitní doplnění glykogenových zásob formou teplých těstovin s kuřecím masem a iontových i jiných tekutin.

Závěrečnou tečkou za velice povedenými závody bylo slavnostní vyhlášení výsledků a následná tombola.