Na konci května poskytl Andreas Nygaard rozhovor pro web Maastohiihto.com. V telefonu byl hovorný a veselý, i když měl v poslední době trochu problémy, protože mu právě vyoperovali slepé střevo. To znamená, že jeho trénink musel být poměrně umírněný. Týden strávil úplným odpočinkem a měsíc neměl jezdit na kolečkových lyžích. Trénink začal jízdou na kole a chůzí v hale, postupně přecházel na specifická rehabilitační cvičení.
Lyžařský hrdina měl také důvod k oslavě, protože se zasnoubil se svou přítelkyní a příští léto se budou brát. Jeho studium medicíny na univerzitě je v současné době pozastaveno a on se plně soustředí na svou lyžařskou kariéru. V listopadu mu bude 34 let, což je na dálkového lyžaře stále skvělý věk, takže soustředění na kariéru je zcela oprávněné.
Kariéra, která v seriálu Ski Classics skutečně vyniká. Andreas dokázal osm sezon po sobě dosáhnout vítězství v různých závodech Pro Tour a jeho bilance vítězství nyní činí 19, což z něj dělá druhého nejúspěšnějšího lyžaře všech dob po Brittě Johansson Norgrenové. Kromě tohoto pozoruhodného úspěchu je trojnásobným celkovým vítězem, dvojnásobným vítězem Vasava běhu a trojnásobným vítězem Birkebeineru, tato vítězství přicházela postupně, přičemž to poslední je z letošní zimy.

O vítězství Andrease Nygaarda na letošním Birkebeineru si můžete přečíst u nás na webu zde.

I přes tyto působivé výsledky se Andreas nepovažuje za nejnadanějšího v tomto sportu.

„Nejsem nejtalentovanější v tomto sportu, ale asi dělám něco správně, protože jsem tak úspěšný. Mou tréninkovou filozofií je jednoduchost a metoda KISS: Keep It Simple Stupid! (pozn. jednoduše hloupě) Vím, co musím dělat a co moje tělo potřebuje, abych mohl uspět v zimních závodech. Závody na začátku sezóny mi slouží jako dobrý trénink, který mi umožňuje vyladit se do špičkové formy,“ vysvětluje Andreas svou tréninkovou metodu.

Více o tréninku špičkového lyžaře se dočtete v dalším článku, ale pojďme si trochu zavzpomínat na loňské podzimní soustředění týmu Ragde Charge na Mallorce. Andreas tehdy nebyl v nejlepší formě a v rozhovoru, který tam poskytl, se zamýšlel nad svými šancemi pro nadcházející zimu.
„Na Mallorce jsem nebyl v nejlepší formě, protože jsem právě prodělal COVID. Dosáhl jsem však svých nejlepších výsledků na SkiErgu a v běhu na 10 kilometrů, takže jsem věděl, že mé tělo je v dobré kondici. Byl jsem si jistý, že pokud budu před zimou provádět správné tréninky a mé tělo na ně bude reagovat, mohu dále vyhrávat závody. Člověk nikdy neví, jestli ještě někdy bude závody vyhrávat. Ale ta možnost tu byla, pokud by můj trénink probíhal podle plánu. Závody v Bad Gasteinu přišly trochu předčasně, ale i tak jsem si z nich odnesl dobrý trénink, který mi pomohl dostat se zpět do špičkové formy,“ zamýšlí se Andreas nad svou přípravou pro loňskou sezónu.
Když už je řeč o Bad Gasteinu, náš rozhovor se přesouvá k seriálu, v němž Andreas dosáhl neuvěřitelného úspěchu. Hodnota značky seriálu Ski Classics za uplynulá léta vzrostla a kolotoč lyžařských závodů se pevně usadil, i když změny a experimenty se dělají téměř každoročně. Díky dlouholetým zkušenostem v tomto sportu má náš sportovec rozhled a zkušenosti, které mu umožňují tento lyžařský seriál analyzovat.

O koncepci Ski Classics

„Myslím, že Ski Classics má teď dobrou koncepci, ale vždycky je co zlepšovat. Mohli bychom zkusit nebo zvážit malé změny. Například počet závodů před Vánocemi a na konci sezony, umístění závodů do vrchu a ikonických stoupání v závodech jako Birken, kde by ikonické stoupání mělo být buď hned po prvním dlouhém stoupání, nebo na konci, ale ne tam, kde bylo teď, tedy po rovinatém úseku. Bylo to prostě hloupé!“

Andreas nadále uvažuje o budoucnosti seriálu a říká, že by se Ski Classics nemělo příliš podobat současnému Světovému poháru FIS.
„Musíme si dát pozor, aby se z toho nestal Světový pohár třídy B nebo C, kde se jezdí krátká kola na malém prostoru. Tyto závody typu kritéria, kde se jede jedno kolo, musí být dobře naplánované a rozhodčí musí být mnohem přísnější při udělování žlutých karet, aby se zabránilo zbytečnému bruslení. Myslím, že ani ti lyžaři Ski Classics, kterým se v těchto krátkých závodech daří, nechtějí každý víkend jezdit trať 6 x 5 km ve vysoké nadmořské výšce v nějakém malém údolí. Proto se přece nestali dálkovými lyžaři.“
Krátké závody a prology jsou samozřejmě samostatným tématem, ale společně se zamyslíme i nad účastí v opravdu dlouhých závodech v rámci Pro Tour. Andreas třikrát vyhrál nejdelší, 220 km dlouhý Nordenskiöldsloppet na světě a ví, co téměř půldenní lyžařský závod obnáší.
„Nordenskiöldsloppet by mohl být zařazen, ale pak by to měl být poslední závod sezony. A pokud by měl být zařazen do kalendáře, měl by mít těch 220 kilometrů, a ne o kilometr míň. V dnešní době lidé chtějí věci a výzvy, které jsou opravdu působivé a úžasné. Neměly by být každý víkend, ale měly by stačit. Ani já, i když jsem velký sportovní fanoušek a miluji lyžování, bych nechtěl sledovat závody typu kriteria na pětikilometrovém okruhu v nějakém údolí, o kterém jsem nikdy neslyšel. Myslím, že závody s historií a zázemím, jako je Tartu Maraton, by měly být součástí Pro Tour.“

Andreas s nadšením rozvíjí nové nápady, které by mohly zajímat i diváky. Navrhuje například místo krátkých závodů typu kritéria závody na trenažeru SkiErgo, kde by závodníci stáli těsně proti sobě a na obrazovce by byla neustále vidět jejich koncentrace laktátu a tepová frekvence. Další možností by mohly být závody na kolečkových lyžích na rovinatých tratích, které jsou samozřejmě na programu lyžařů v létě a seriál Ski Classics Challengers jich má slušný výběr.

Zařazení ultra distancí do Ski Classics

Povzbuzeni tímto brainstormingem začali Andreas Nygaard a Teemu Virtanen přemýšlet o významu ultra lyžování a o tom, jak moderní lidi tyto extrémní výkony zajímají. Teemuho vlastní světový rekord ve v běhu na lyžích na 24hodin vzbudil velkou pozornost doma i v zahraničí. Již jsme diskutovali o významu Nordenskiöldsloppet a možnosti, že by se stal součástí Ski Classics. V lyžování však ve skutečnosti neexistují ultra distance, pomineme-li Nordenskiöldsloppet, jako je tomu v běhu, cyklistice nebo triatlonu, kde výkony špičkových sportovců výrazně přesahují pět nebo šest hodin. Je tedy v lyžování prostor pro ultra výkony?

„Věřím, že je zde prostor pro ultra lyžování. Lidé mají o tyto extrémní věci zájem. Myslím si, že v lyžování by měly být ještě delší vzdálenosti, a my profesionálové trénujeme tolik, že by pro nás mělo smysl mít i náročnější výzvy. Sto kilometrů už není to, co bývalo.“
Lyžování skutečně nabízí příležitosti pro mnoho různých vzdáleností, technik a koncepcí. V dalším článku týkajícím se Andrease Nygaarda si budete moci přečíst o jeho tréninku, týmu a budoucích cílech i o tom, zda je dnes těžší vyhrávat závody Ski Classics než dříve.